Průvodci

Zuzana Vavřincová

Žena, manželka, matka tří dětí. Vše co jsem kdy udělala i neudělala mě velmi ovlivnilo :-)

Pokud si dobře pamatuji, tak jsem nikdy nechtěla být učitelkou. Souhrou náhod jsem ale učitelství vystudovala a už samotné studium mě kupodivu velmi bavilo, bavilo mě i být s dětmi, učit se s nimi, ale čím dál tím víc jsem získávala pocit, že právě škola je jedním z nejhorších míst k učení.

U svých dětí jsem poznala, že se umí samy naučit chodit, mluvit... já jsem s nimi, doprovázím je, podporuju je, snažím se nepřekážet a věřím, že se stejně dobře samy dokáží naučit i vše ostatní.

Ráda čtu dětskou literaturu, ráda zpívám, ráda se směju, ráda hraju volejbal, mám ráda koprovou omáčku s vejci a bramborem, ráda spím pod širákem, ráda chodím pěšky, ráda piju ze studánek, ráda nosím sukně, mám ráda divadlo, všelijaké vyrábění, ráda hraju na různé nástroje (hlavně flétny, zvonkohry, mísy, bubny...), mám ráda les, hory i moře, mám ráda muminky, ráda skládám barevné hvězdy z papíru, ... ráda jsem...

Životopis

Kateřina Kozáková

Žiji na vesnici se svým mužem a dvěma dětmi. Při každodenní péči o děti, dům a zahradu se objevují situace, které mě nutí zamýšlet se nad tím, do jaké míry přebírat zvyky našich předků a kdy jít vlastní cestou. Snažím se hledat rovnováhu mezi tím, aby byla zachována úcta k předkům, ale zároveň, abychom nelpěli na nefunkčních modelech. Tímto principem se snažím zabývat i ve své práci. Největším zlomem bylo narození mých dětí. Mohla jsem na chvíli vystoupit ze zaběhnuthého systému a podívat se na vše i z jiného úhlu pohledu. Více jsem začala vnímat, co je pro mě v životě opravdu důležité. Další zkušeností, která mě velmi ovlivnila, byla možnost pobývat se svými dětmi v lesní školce. Jsem ráda, že alespoň některé děti mohou vyrůstat a rozvíjet se v přirozeném prostředí.

Životopis


Radka Francová

Jsem ženou svého muže a matkou svých tří dětí. Společně žijeme kousek od Jičína, kde na 1,5ha pozemku budujeme malý ráj.

Moje děti mě učí a inspirují každým dnem. Díky nim jsem se před lety začala zajímat o nové trendy ve výchově a vzdělávání. Postupně jsem si uvědomila, že počet hodin strávených ve školních lavicích je značně neúměrný tomu, co si člověk ze školy do života odnese. Nechci, aby mé děti trávily své dětství tím, že shromažďují informace místo toho, aby se učily kriticky myslet a aby se staly závislí na hodnocení druhých místo toho, aby důvěřovaly sami sobě. Rozhodla jsem se poskytnout jim takové podmínky pro vzdělávání, které jsou v souladu s jejich potřebami a přirozeným vývojem. Věřím, že se tak pro ně nestane „učení mučením“, ale radostí z poznávání.

Životopis

Vlaďka Karásková

Ráda stavím mosty. Mezi pravou a levou, nahoře a dole, uvnitř a venku, světlem a tmou, řádem a chaosem. Jsem opatrovatelkou několika luk, mezí, hájků a pramenů, hejna drůbeže, tlupy osrstěnců a rodinného krbu. Jsem matkou dvěma synům a manželkou svému muži. Jsem spoluzakladatelkou Klubu domácího vzdělávání v Jičíně. Jsem na svém místě.

Každý máme svůj jedinečný potenciál a potřebujeme svobodu, abychom jej mohli rozvinout. V radosti tvořit to, pro co jsme byli zrozeni. Proto mi bytostně záleží na tom, aby (nejen) mé děti vyrůstaly ve svobodném, přirozeném a respektujícím prostředí, které jim právě toto umožní.

Moje děti se učí od prvního dne svého života a já je pozoruji a jsem připravena pomoci: odpovědět na otázku, zajistit materiál, domluvit schůzku s odborníkem, zorganizovat exkurzi, vyhledat v knihách, přidržet, podat, zachytit. Svými postupy mě děti inspirují – učím se též a tak je podpora vzájemná. Především díky dětem jsem znovu našla to, o co mě léta strávená ve školních lavicích připravila: schopnost rozpoznat, co já sama právě teď potřebuji a chci dělat, schopnost objevit a využít svůj jedinečný talent. Schopnost žasnout, shopnost příjímat, schopnost být plně tady a teď.

Ráda vymýšlím výlety a setkání. Ráda pečuji a vyživuji, ráda sázím a ráda sklízím. Ráda se koupu ve vaně plné horké dešťovky a koukám u toho na hvězdy. Ráda škrábu svého berana na zádech a pak si čuchám k ruce. Ráda se dívám na slepice, jak hrabou. Ráda pozoruji své syny, jak si s plyšáky přehrávají příběhy. Ráda hladím a nechávám se hladit. Mám ráda vítr ve větvích, déšt na střeše, puštíka v nočním lese a hukot včel v úlu. Ráda se dívám do ohně a ráda tančím. Mám ráda zvuk bubnů, pečenou zeleninu a kávu. Mám ráda vlnu a vodu a hlínu a peří. Mám ráda, když tvořím, když jsem.

Životopis


Foto Hana Kalvachová, www.fotokrat.cz